Výrobky z nerezu stačí otřít vlhkým hadříkem napuštěným v dezinfekčním roztoku a máte na dlouhou dobu vystaráno. Bakterie se na něm moc dlouho neudrží, ani je neláká. Nemají ho rádi. Nemají se totiž na něm čím živit. Nerezový materiál se proto používá všude tam, kde jsou zvýšené nároky na hygienu. V nemocnicích, kuchyních restauracích, ve společných místnostech a částech veřejných koupališť a bazénů.
Nerezový materiál se ale úspěšně používá i v architektuře a stavebnictví. Nemám na mysli nějaké celky či detaily, ale záležitost jakou je zábradlí. Zábradlí se samozřejmě staví z různých druhů materiálů. Vzhledem se přizpůsobuje typu interiéru, jeho plánovaným barvám, zaměření prostoru. Mezi materiály na zábradlí se používá kované železo, dřevo různých druhů, sklo, nebo třeba i ocelová lanka. A nerez, mezi těmito materiály hraje prim. Nerezové zábradlí je většinou tvořeno nosným rámem. Představte si kosoúhelníky, které na sebe vzájemně navazují a šplhají schodištěm do vyššího patra. Tyto kosoúhelníky jsou uchyceny na nosných sloupcích, případně mohou být zcela samonosné.
Horní část těchto kosoúhelníků propojuje po celé délce schodiště madlo. Zpravidla bývá hladké. V některých případech se ale osazuje různými hrbolky, které mají zamezit sjíždění po zábradlí, kdysi tak populární činnosti. Madlo může být vyrobeno rovněž z nerezu. Často se ale používá tvrdé dřevo, jako kontrastní materiál. Výplně kosoúhelníků jsou také různě vyvedeny. Mohou to být tabule ze speciálního bezpečnostního, lepeného skla. Může jít také o plastiku, třeba ze dřeva. Často se používají i natažená lanka, které zdůrazní jednoduchost a lehkost celé konstrukce. Ať tak či tak, nerezové zábradlí je detail interiéru, který upoutá oči každého návštěvníka. Je to dominantní prvek, čehož využívají architekti při navrhování interiérů různých objektů.
