Muži jsou opakem ženy. Bůh prý stvořil první muže, potom zjistil, že to jde lépe a stvořil ženu. Muž jako živočišný tvor je obvykle fyzicky silnější, než jeho opak, žena. Muž, tak silný jedinec je velmi často v dnešní době na své samici, ženě velmi závislý a to už od svého narození, kdy mu žena dá život, nosí ho na rukou, poskytuje mu výživu i imunitní látky skrze kojení. Potom chlapec roste, v muže. Začne se mu objevovat nejen různé ochlupení, ale také chmýří na bradě, vzdáleně připomínající fousy, na které je náležitě hrdý. Po komplikovaném období přichází na řadu životní fáze, já jsem pán tvorstva a nikoho nepotřebuji, především ne ženy.
Avšak toto období se rychle přehoupne ve fázi, ona by nějaká ta žena nebyla od věci. A muž vyráží na lov samice pro svůj budoucí život, přesněji pro rozsévání svého genetického materiálu, avšak ti zodpovědnější se o své potomky starají. Zvolenou ženu pojmou jako svou zákonitou manželku, dají jí na prst kroužek a v dokladech jí změní příjmení na své. Po nějaké době takového soužití přichází na řadu potomstvo. A co si budeme povídat, pro muže nejpříjemnější částí je právě práce na vzniku potomstva. To horší, těch devět měsíců i porod za muže odpracuje žena. Muž potom pořádá bujarou oslavu, jak skvělý samec je, že zplodil syna či dceru. Očekává, že žena se bude starat o potomstvo a on, jako muž, bude lovit mamuta nebo-li, chodit do práce a rodinu živit.
Za to obvykle očekává, že žena se postará nejen o potomstvo, ale také o muže. Jejich příbytek a další potřeby muže. A jaké to vlastně jsou? No to je jednoduchá otázka, kterou jsme kdysi objasnili s jednou starou paní a zdravotní sestřičkou na lůžkové části chirurgického oddělení. Muž je ve skutečnosti velmi jednoduché zvířátko, ke své spokojenosti potřebuje pouze dvě věci. První věcí je plný žaludek, druhou prázdný pytlík. A to je recept na dlouholeté manželství, které potvrdila i ta stará paní, vdaná již více než padesát let.