Strojírenství je věda a čím déle se rozvíjí, tím složitější operace v něm můžete očekávat. Kdybychom se nyní vrátili pomyslně v čase do doby počátku průmyslové revoluce, bylo by to sice krásné nostalgické ohlédnutí, ale záhy bychom zjistili, jak velký kus cesty uběhl od doby, kdy se začaly stavět první železniční koridory pro parní stroje, a kdy se na silnicích prohánělo jen pár vozidel se spalovacím motorem, a zbývající dopravu obstarávaly koňské povozy.
Ovšem zajímavé je, že již v této době, a to se prosím psala polovina devatenáctého století, strojaři znali stavitelný výstružník. Bylo totiž jasné, že dokud se nevyrobí velmi přesný válcový a hladký otvor, nebude možné sestrojit pístový motor. Kdybychom tehdy měli jen vrtáky, s nimiž rozhodně nelze zhotovit velmi přesné otvory, zřejmě bychom dnes ještě stále jezdili v těch koňských povozech a výraz „letadlo“ by byl v říši sci-fi.
Prozatím jsme zde jen naznačili, co je to výstružník, ale měli bychom také lépe objasnit, jak a k čemu se vlastně využívá.
Je-li zapotřebí vytvořit přesný kruhový otvor, musíte vždy začít tím vrtákem, který v obrobku na požadovaném místě předvrtá otvor menšího průměru, než je finální. Po vrtání se do předvrtaného otvoru vsadí výhrubník, a s ním se obrobí otvor do přesnější podoby. Výhrubníky již mají více břitů, než jen dva, což je typické právě pro vrtáky, a právě díky více břitům po obvodu nástroje jej lze lépe vést obrobkem a zhotovovat přesnější otvor.
Výhrubník ale stále ještě nestačí pro některé opravdu velmi jemné a hodně přesné otvory, tehdy pak přichází na řadu stavitelný výstružník. Výstružníky také mají více břitů, ale odebírají již tenčí třísku, a tím pádem se proces vystružování přibližuje broušení. Tato technologie výroby přesných otvorů je však stále v kurzu a ačkoli od doby, kdy byl výstružník vynalezen, uplynula již pěkná řádka let, stále se jedná o nepostradatelný nástroj ve strojírenské výrobě i v údržbě.
