Jedním ze zvířat, které už dneska v přírodě potkat nelze, je Vakovlk tasmánský. Psovitá šelma, která dosahovala až třicetikilogramové hmotnosti. Ve třicátých letech byl v zoologické zahradě v Tasmánii chován jako jeden z posledních Vakovlk Hobart. Který byl odchycen ve volné přírodě, ale jeho rozmnožení se už nepodařilo. Tento masožravec, který se živil lovem menších druhů klokanů, bandikuty či ptáky byl po staletí domorodci odstřelován v zájmu záchrany domácích zvířat. Podle dochovaných zpráv byli Vakovlci plaší a žili samotářsky. Lovit vyráželi především vnoci a přes den zalézali do hustého porostu na méně přístupných místech. Anebo v jeskyních. Čerstvě narozená mláďata byla málo vyvinutá a ve svém vývoji pokračovala tři měsíce v matčině vaku. Antilopa modrá je dalším zvířetem, kterého podoba byla dochována formou sochy vytesané z kamene.
Tomuto druhu, který byl blízký antilopám varným a rovněž koňským, byly připisovány, vzhledem k neobvyklému vybarvení, nadpřirozené schopnosti. Snad proto dodnes patří v muzejních sbírkách k tomu nejcennějšímu. Tyto antilopy žily ve velkých stádech, které vedl nejstarší samec. Ti mladší žili odděleně. Samice rodily během roku jediné mládě, které se pohlavně vyvíjelo tři roky. Hned po narození vážilo okolo patnácti kilogramů a zbarveno bylo světle hnědou barvou. Která s nástupem zralosti zmodrala. Kromě sochařského zpracování lze tato zvířata nalézt na jeskynních malbách z doby kamenné.
Delfínovec čínský byl známý jako jeden ze čtyř druhů sladkovodních delfínů. Tento ozubený kytovec byl zbarvený modrošedě a oproti ostatním delfínům měl protaženější čelist a menší hřbetní ploutve. Již od starověku byl v Číně považován za symbol míru a prosperity. Dokonce jedna legenda praví, že Delfínovec je převtělená princezna, kterou utopila vlastní rodina, když odmítla muže, kterého nemilovala. Vzhledem k dlouhé, dvouleté březosti delfíních matek, byla tato zvířata vždy vzácná. A to i proto, že samci sice dospívali už ve čtyřech letech, samice ale až v šesti.